domů Mapa stránek
jazyk: cz | eng
Psal se rok 1976 a bylo to na jaře. 17. března začali lidi sbírat. Policajti si postupně došlápli na celý okruh lidí kolem Plastiků. Domovní prohlídky, výslechy, zatýkání. Jan a Zorka Ságlovi stačili nic netušíc odjet na víkend na chalupu. Bez telefonu a jiných vymožeností čas plynul tak jako jindy.
Bylo třeba pokácet starou švestku v zahradě. Janovi se do toho moc nechtělo. Měl chřipku a vůbec. Samozřejmě, že se švestka zřítila a zrovna do telefonních drátů k sousedům – na ten telefon čekali dvacet let. Jan a Zorka švestku podpírali, jak mohli, kdyby jim ale nakonec nepomohl soused, asi by bylo po telefonu.
Rozhořčen touto příhodou, zavelel Jan k předčasnému odjezdu do Prahy. Domů dorazili Ságlovi už v neděli odpoledne, a tak je Věra Jirousová a Jiří Němec stačili včas varovat před tím, co už postihlo mnohé z jejich přátel.
Strážci zákona přišli na návštěvu v době, kdy se Ságlovi obvykle vraceli z chaty. Že by to snad nebyla náhoda? Byli vybaveni i oficiální pozvánkou – úředním povolením k prohlídce. Naštěstí ale bylo vše vzorně uklizeno. Tak alespoň požádali Jana Ságla, aby je doprovodil zase k nim domů. Zůstal na noc. Někteří další, jako Ivan Martin Jirous, Svatopluk Karásek, Pavel Zajíček a Vratislav Brabenec, zůstali o poznání déle. Domů se vrátili až za mnoho měsíců.
To, co tehdy Jan Ságl především schovával, byly fotografie zachycující začátky českého undergroundu a jeho spolupráce s The Primitives Group a The Plastic People of the Universe. „To by byl materiál, kterej by se jim strašně hodil. Ale podle mejch fotek lidi zatýkat nebudou,“ vzpomíná Jan Ságl. Dlouhá desetiletí se pak mělo za to, že jsou nenávratně ztracené. Pavel Vašíček je totiž schoval doma pod podlahu, tak trochu na to zapomněl a jednoho krásného dne podlahu zalil betonem. To byla ale jen jedna část fotografií. Druhá byla i s negativy uschována u Mileny Černé. Tahle část se k Janu Ságlovi hned po revoluci vrátila. Tehdy se toho ale dělo tolik! A krabice zůstala zapomenuta pod hromadou knih…
Kde selhává paměť, daří se legendám. Tak vznikla i ta o betonové podlaze a celém jednom fotografickém a životním období ztraceném někde pod ní. Naštěstí se ale ukázalo, že to byl omyl.
O mnoho let později, na jaře roku 2012, začal červíček pochybnosti hlodat. Co kdyby přece jen některé fotografie unikly zkáze? Možná tam někde aspoň nějaké budou… Byly. Celou tu dobu na dosah, zastrčené v krabici s knihami. Všechny ty fotografie, které mohly ve své době mnoho lidí přivést do neštěstí, nám dnes připadají tak idylické a krásné.
Teď se tyto unikátní fotografie po 36 letech konečně poprvé dočkají představení na veřejnosti. Jako kdybychom ten poklad pod podlahou opravu vykopali.
A když se teď podíváme zpět na příhodu se švestkou - byla to smůla nebo prozřetelnost?
Výběr z těchto fotografií s názvem Tanec na dvojitém ledě vyjde v nakladatelství KANT na jaře 2013. Ochutnávku fotografií a další příběhy s nimi spojené můžete najít na http://www.facebook.com/dvojityled. A možná nám přispějete i nějakým vlastním příběhem či informací, aby kniha byla ještě bohatší a zajímavější.
Kniha Česká fotografie 20. století, vycházející paralelně v češtině a angličtině, poprvé v tak velkém rozsahu představuje hlavní tendence, osobnosti a díla české fotografické tvorby celého uplynulého století. Obsahuje 517 reprodukcí, jež zahrnují jak mnohokrát viděné nejvýznamnější fotografie a fotomontáže, tak i práce, které byly dlouho zapomenuty anebo dosud vůbec nebyly publikovány. Je seřazena do sedmnácti kapitol a doplňuje je obsáhlá chronologie nejvýznamnějších událostí v české fotografii 20. století.
Kniha obdržela 1. cenu za nejlepší fotografickou knihu ze střední a východní Evropy z let 2009-2010 na 20. mezinárodním festivalu Měsíc fotografie v Bratislavě.