domů Mapa stránek

Česká dramatika funguje v předkládané studii nejenom v přísném smyslu jistého uměleckého žánru, ale poukazuje současně k české historii chápané jako drama. Východiskem je tedy přesvědčení, že jistá suma dramatických textů představuje svéráznou (aktivní) projekci přemýšlení, které souvisí se skutečně se odvíjejícím (historickým) příběhem. Tato vlastnost má co dělat se symbolizační potencí uměleckých projevů jisté úrovně. V tom smyslu se i zde problematika hrdiny zkoumá ve vztahu postavy uměleckého díla a hrdiny ‘ve skutečnosti’. Základem zkoumání je interpretace dramat, která takové srovnání umožňují a která už tím prokazují svou platnost v kontextu české kultury: Tylovy Krvavé křtiny: Hrdina a svatý / Od Tyla k Vrchlickému: O tom, jak fabulování (totožné s konkrétním rozvíjením hrdinova jednání) dává příběhu smysl / Od Tylova Husa k Jiráskovu a scénologie velké historické postavy / Záviš z Falkenštejna: Je hrdina totéž co silný jedinec? / Od Salomeny k Maryše: české drama a ženská emancipace / Don Quijote Viktora Dyka: rytíř a možnost hrdinství v moderní civilizaci – nebo v Kocourkově? / Od Janošíka k Loupežníkovi: hrdina a uličník / Medkův Plukovník Švec a hrdinský ideál první republiky / Od velkého tragického hrdiny k davu a od davového dramatu k hrdinství takzvaného obyčejného člověka / Od Bílé nemoci k Matce: Ještě jednou o hrdinství s Karlem Čapkem / Hrdina a osud v Konci masopustu Josefa Topola.