domů Mapa stránek

RSS Mapa stránek Domů
jazyk: cz | eng
Domů / Publikace / Herec v moderním divadle

Herec v moderním divadle

K divadelním reformám 20. století

Herec v moderním divadle
Autor: Jan Hyvnar
Kategorie:Publikace, Divadlo
Jazyk: česky
Počet stran: 268
Vazba: brožovaná
ISBN: 978-80-7437-060-1
EAN: 9788074370601
Datum vydání: 2012
Číslo vydání: 1. vydání
Doporučená MOC: 240 Kč
Rozměry: 24x17 cm
koupit v e-shopu
Anotace

Stanislavskij – Vachtangov – Michail Čechov – polská Reduta – Lee Strasberg. Appia a Craig. Copeau – Dullin – Jouvet – Lecoq – Decroux. Futuristé – expresionisté – Mejerchold – Brecht – Kantor. Artaud – Brook – Grotowski – Barba: Přehled nejvýznamnějších metod a technik herecké tvorby, ale také jejich analýzy z hlediska funkce a postavení divadla v umění a kultuře 20. století.

Snahy o umělecké divadlo vedly mnohé režiséry a herce už od počátku 20. století k zamyšlení nad povahou hercovy tvorby a k výzkumu nových metod a technik. Jmenovaní divadelníci se zajímají o samotnou povahu herecké inspirace a způsoby, jakými lze dosáhnout přirozeného a spontánního jednání v umělých okolnostech jeviště. Neboť na rozdíl od jiných umění, ukrývajících většinou tvůrčí proces v tichu pracoven a ateliérů, tvoří herci své postavy nejen přípravou na zkouškách, ale i během každého představení, které by ideálně mělo být slavnostním dovršením této přípravy za přítomnosti a spolupráce diváků. Tak se může divadlo opět stát nejen uměním, ale i slavnostní a výjimečnou chvílí v kulturním životě.

Edice Disk Velká řada - svazek 19.

Připravil Výzkumný ústav dramatické a scénické tvorby Divadelní fakulty AMU

Recenze

O herectví z pohledu profesora Hyvnara

Jan Jaroš, OSTATNÍ, 17.10.2012
(...) herectví v něm autor nahlíží prizmatem různých režisérských koncepcí, které měly sice společný cíl (tedy oslovení diváka), avšak lišily se v používaných způsobech herecké práce i v zamýšleném dramatickém účinu. Hyvnar příznačně začíná Stanislavským, dnes obviňovaným snad ze všech smrtelných hříchů, aby poukázal na klikatý vývoj jeho teorie prožívání (herec má tedy svou postavu obdařit vnitřním životem), posléze zvulgarizované a strašlivě zneužité stalinistickým režimem jako jedině závazného postupu. (...) Hyvnar obhlíží další důležité podněty, které se vynořovaly od sklonku 19. století a zejména pak v meziválečné i poválečné Evropě - ve Francii to byla plejáda hledavých umělců bořících stará klišé (Copeau, Dullin, Artaud, Jouvet...), v Německu se v souvislosti se "zcizujícími" efekty vynořuje Bertold Brecht, nacházející inspiraci v náznakovém čínském divadle, v Polsku se prosazují Grotowski a Kantor, v Anglii se Peter Brook zabývá "prázdným prostorem".